Různé metody kontroly těsnosti

Metoda vzduch/voda – bublinková metoda – kontrola těsnosti

Tlakovaná součást je ponořena pod vodu a sleduje se únik bublinek vzduchu, které mohou unikat z poškozené součásti.

Tuto metodu lze velice složitě automatizovat, součástky jsou po měření těsnosti mokré a velmi záleží na schopnosti operátora. Lze však velice úspěšně netěsnost/únik lokalizovat. Nelze však lokalizovat úniky uvnitř součástek.

Metoda spektrometrická – kontrola těsnosti

Jde o speciální metodu měření těsnosti formou detekce unikání určených druhů plynů z testované součásti pomocí speciálních detekčních přístrojů (ručně nebo automaticky). Nejpoužívanější média jsou helium nebo směs 5 % H2 a 95 % N2 (tzv. formovací plyn).

Jde o nákladnou metodu vyžadující specializovaného operátora.

Metoda vzduch/vzduch – kontrola těsnosti

nejvhodnější metoda pro kontrolu těsnosti v běžné sériové produkci. Testovaná součástka se natlakuje vzduchem na předepsaný tlak a následně se měří pokles tlaku uvnitř součásti.

V případě poklesu tlaku pod stanovenou mez, je součást vyhodnocena jako vadná (má únik, netěsnost, prasklinu…). Pokud tedy součást vykazuje netěsnost, bude uvnitř součásti docházet k poklesu tlaku směrem k atmosférickému.

Mluvím e zde o absolutním měření poklesu tlaku nebo diferenciálním měření úniku tlaku..

Napsat komentář